Poznámka 37

Touto tematikou se podnětně zabývá již zmíněný G. Schewe, Bewußtsein und Vorsatz, zvl. str. 130–134. Schewe se zde inspiruje Husserlovou fenomenologií vnitřního časového vědomí a řešení spatřuje v tom, že – velmi hrubě řečeno – pojímá jednotlivé stavy vědomí jako dílčí reprezentace celku vědění sjednoceného zlým záměrem, který však není a ani nemůže být ve své úplnosti aktualizován. Podobný přístup, byť s odlišnou motivací a z jiných teoretických východisek, volí již G. W. F. Hegel v kapitole o moralitě v Základech filosofie práva (přel. V. Špalek, Praha 1992), kde zkoumá tematiku záměru (§§ 115–118) a úmyslu (§§ 119–123), které ve své vzájemné provázanosti přesahují orientaci na okamžik jednání a s ním spjatých výslovně věděných souvislostí, a jako takové se stávají nezbytnými podmínkami přičtení viny.