Poznámka 37

Pojem nekonečna z výše uvedeného citátu z Kritiky čistého rozumu (B 412) je Kantem dále explikován v postulátech ve dvojím významu: postulát nesmrtelnosti tento pojem explikuje ve smyslu permanentního progresu k vyšším stupňům mravní dokonalosti, postulovaný Bůh je pak označen jako „nekonečný sám“ (Der Unendliche): „U rozumné, ale konečné bytosti je možný jen progres do nekonečna, od nižších stupňů k vyšším stupňům morální dokonalosti. Nekonečný sám, jemuž podmínka času není ničím, vidí v této pro nás nekonečné řadě celek shody s morálním zákonem.“ I. Kant, Kritika praktického rozumu, str. 211 (AA V, str. 122).