Poznámka 45

P. Guyer (podobně jako L. W. Beck, viz výše, pozn. 40) kritizuje přepjatost požadavku svatosti vůle a tento postulát považuje za nevykázaný: „V argumentu pro nesmrtelnost Kantův běžně realistický, ačkoliv již dostatečně náročný pojem ctnosti, požadavek, abychom vždy jednali na základě povinnosti, nehledě na jakékoliv protichůdné sklony, které můžeme mít (a obvykle máme), ustoupil nerealistickému požadavku svatosti vůle, pouze proto, aby bylo ospravedlněno dogma, k němuž je Kant zjevně predisponován. Bez předpokladu, že ctnost vyžaduje svatost, se argument nesmrtelnosti hroutí; pokud ctnost vyžaduje pouze závazek k morálnímu zákonu jakožto fundamentální maximě nehledě na protichůdné sklony a pokud by tento závazek sám za ideálních okolností produkoval universální zákonné štěstí, pak může být nejvyšší dobro uskutečněno bez nesmrtelnosti.“ P. Guyer, Kant on Freedom, Law and Happiness, Cambridge 2000, str. 352.