Poznámka 80

Svým očekáváním se duch předjímavě vztahuje k budoucímu, tj. k „ještě-ne-přítomnému“; v paměti uchovává obrazy „už-ne-přítomného“, tedy jakési smyslové podoby věcí, které minuly a fakticky „už nejsou“; a pozornost je bezrozměrným bodem, ve kterém se láme čas, místem, kde se z budoucího stává přítomné a z přítomného zase minulé – pozornost plní funkci převaděče všeho budoucího do minulého skrze přítomnost.