Poznámka 18

Ulrike Zeuchová se zabývá Herderovým pojetím hmatu. Srv. U. Zeuch, Umkehr der Sinneshierarchie. Herder und die Aufwertung des Tastsinns seit der frühen Neuzeit, Tübingen 2000. Ať už je role hmatu v Herderově estetice jakkoli významná, nemůže to zastírat skutečnost, že prvním ze smyslů je podle Herdera sluch, jak je patrné z jeho úvahy nad původem řeči. Autorka odkazuje ke studii J. Trabanta, Der akroamatische Leibniz: Hören und Konspirieren, in: Paragrana, 2, 1993, str. 64–71. Tento autor zde říká: „Sluch, který je v evropské tradici chápán převážně jako společenský, etický, komunikační orgán, se u Herdera stává orgánem otevírajícím svět, orgánem poznání.“ Odkazuje rovněž ke studii P. Utze, Das Auge und das Ohr im Text. Literarische Sinneswahrnehmung in der Goethezeit, München 1990. Na str. 23 Utz říká: „Herderovo kladné hodnocení sluchu je… kritickou reakcí na fundamentální deficit diskuse o smyslech…: ztrátu totality vnímání.“ Zároveň odkazuje i na autory, kteří zdůrazňují preferenci hmatu. Děje se tak však především ve vztahu k estetice. Všechny tyto odkazy činí Zeuchová v exkursu na str. 2–3. Uvidíme, že Herderovy teze týkající se sluchu se objevují v nové podobě u Schellinga, a to zejména 1) myšlenka, že sluch je nejen nástrojem komunikace mezi organismy vybavenými rozumem, které jediné mohou řeč rozvinout, nýbrž zároveň orgánem otevírajícím svět, což u Schellinga bude znamenat něco fundamentálnějšího než jen poznání světa; 2) Schelling rovněž traktuje sluch z hlediska totality vnímání. K Herderovu vlivu na filosofii německého idealismu srv. sborník, který vydala M. Heinzová (Herder und die Philosophie des deutschen Idealismus, Amsterdam – Atlanta 1997).