Poznámka 10

Srv. Platón, Phaed. 96a–102a. Platón touto metaforou převzatou z lodnické mluvy označil nový způsob filosofického zkoumání základní filosofické otázky po pravé příčině vzniku a zániku všech věcí. Toto zkoumání odhaluje smysly nevnímatelné a netělesné entity, „ideje“, které jsou označeny za pravá jsoucna (ontós on) a pravé příčiny (aitiai) smyslových věcí. Reale tuto pasáž vykládá v duchu své celkové interpretace Platóna nejen jako poukaz na teorii idejí, ale i na tzv. teorii principů, tj. na jedno-dobro a neurčitou dvojici velkého a malého, o nichž hovoří tzv. „nepsané nauky“ (agrafa dogmata).