Poznámka 50

Ve své studii Heideggers Man Tugendhat poznamenává, že odmítá interpretace, které bez dalšího staví autentičnost do protikladu vůči „ono se“. Autentičnost původně neznamená vydělení z „ono se“ a stažení se do vlastního života: autentičtí jsme tehdy, když se vztahujeme k životu samému, a když se tedy neztrácíme v jednotlivých fenoménech a hledáme celkovost života samého. Obtíž je v tom, že sám Heidegger této myšlence nedostál a v rozhodujících pasážích hovoří tak, jako by se pobyt měl skutečně stavět do opozice vůči „ono se“. Další obtíž pak tkví v tom, že Heidegger nenabízí jasné strukturální kritérium pro odlišení sebeurčení od určení druhými. Bez tohoto kritéria nelze rozlišit mezi autenticitou a neautenticitou. Tugendhat si sám ihned namítá, že možná není smysluplné chtít po Heideggerovi takové kritérium: Heidegger sestoupil v analýze příliš hluboko a dožadovat se zde kritérií není smysluplné. Být osvíceným by pak znamenalo uznat, že v nejhlubším základě jsou naše volby nezdůvodněné a nezdůvodnitelné. Tugendhat však trvá na tom, že má-li si filosofie nadále klást otázku, jaký život je dobrý, nesmí rezignovat na požadavek, že se ještě i v této nejhlubší oblasti zdůvodňování odhalují přijatelnější a méně přijatelné perspektivy, které má filosofie projasňovat. E. Tugendhat, Heideggers Man und die Tiefendimension der Gründe, str. 96–100.