Poznámka 2

Ze srovnání míst 983a26 vzhledem k 982b9–10 i 982a5–6 se zdá, že τὸ αἴτιον shrnuje ἡ ἀρχὴ καὶ ἡ αἰτία. To souhlasí zčásti s pozdějším přesnějším určením jejich vzájemného vztahu v Met.,1 a 2 (πάντα γὰρ τὰ αἴτια ἀρχαί, 1013a17), kde se ale nemluví o ἡ αἰτία. Nicméně Aristotelés tam užívá běžně maskulina ὁ αἴτιος (1013a31, 1014a1, a5), z čehož se dá soudit, že neutrum τὸ αἴτιον by mohlo být souhrnným vyjádřením pro všechny tři rody. ὁ αἴτιος nechybí ani v Met. A,3 (viz 984a23).#V této souhře chápeme jejich použití v Met. A,3, kterou dokládá hned první věta. Vědění o důvodech (αἴτιον) je zapotřebí uchopit ἐξ ἀρχῆς (983a24–25), a to nikoli ve smyslu časovém, ale ve smyslu věcně metodickém (srv. 984a27–28) skrze πρώτη αἰτία (983a25–26). Proto Aristotelés může jeden z důvodů (αἴτιον) rozvést přímo jako počátek ὄϑεν ἡ ἀρχὴ τῆς κινήσεως (983a30).