Poznámka 30

Tamt., 189b16–c2. Nejprve se Sókratés s Theaitétem pokoušejí pochopit nepravdivé mínění jako nevědění o věci. To se však ukáže jako nemožné – o věci, o níž pronášíme nějaké mínění, si vždy myslíme, že o ní máme vědění, které je adekvátní. Totéž platí pro nebytí jako původce nepravdivého mínění – vždy se domníváme, že naše mínění se vztahuje k věci, která je. Tato myšlenka však vede k představě o „záměně v mínění“ mezi dvěma jsoucími věcmi. Sókratés však hned vzápětí namítne, že nikdo soudně uvažující nemůže tvrdit, že jedna věc je druhá (tzv. argument z allodoxie) (tamt., 188a–190e). V souvislosti s citátem z Platóna uvedeným v textu je zajímavý výsledek zkoumání v dialogu Sofistés, viz níže.