Poznámka 46

Někdo by snad mohl být v pokušení namítnout, že takový případ nenastává. Vždy existují vnější důvody, aby tento člověk ony prostředky nepoužil. Tomuto pokušení je však třeba odolat. Kant se domnívá, že racionálními bytostmi jsme jen nedokonale: to znamená asi tolik, že člověk nemá vždy důvody, proč se ve svém jednání důvody neřídí. Snad je tomu tak, že určitá dávka iracionality je vždy přítomna. Někdo například nemusí použít prostředky vedoucí k nějakému cíli proto, že je v depresi. Ta může být převedena do formy nějakého důvodu („Cítím se tak unavena, že to pro mne nyní nemá cenu“) a jednající to tak bude i pociťovat. Přesto však není nejlepším způsobem popisu toho, co se ve skutečnosti odehrává, říci, že má nějaký důvod pro to, aby nepoužila tyto prostředky. Pokud se domníváme, že by pro jednající bylo lépe, kdyby je použila, i když má letargickou náladu, bude vhodnější říci, že deprese je u ní příčinou iracionality, než že tento stav u ní mění strukturu dostupných důvodů k jednání.