Poznámka 16

K tomuto Kantem opakovaně zdůrazněnému rozdílu mezi pouhou zákonností jednání a jeho morální hodnotou viz Kritika praktického rozumu, str. 122, 202–203, 139; Ak. V, str. 71–72, 118, 81. Snad nejkoncentrovaněji vyznívá pasáž, již čteme na začátku závěrečné kapitoly celého spisu: „… ty pohnutky vůle, které jedině dělají maximy skutečně morálními a dodávají jim mravní hodnotu, totiž bezprostřední představu zákona a jeho objektivně nutné dodržování jako povinnosti, si musíme představovat jako vlastní pružiny jednání; poněvadž jinak bychom sice dosáhli legality jednání, nikoli však morality smýšlení“ (tamt., str. 257–258; Ak. V, str. 151).