Poznámka 29

McKenna (tamt., str. 158) spojuje předtranscendentální reflexe v §§ 27–55 I. svazku Idejí s psychologickou reflexí sui generis, a i když probíhají před zavedením redukce, má McKenna za to, že by se mohly stát specifickým tématem fenomenologické psychologie, založené aktem, který McKenna nazývá „psychologická fenomenologická epoché“. Uvědomuje si ale, že zde „podle všeho nejde o stejný výkon jako ten, jemuž Husserl přidělil totéž jméno“ v hesle pro Encyklopedii Britanniku a jinde. Moje argumentace v tomto článku se týká pouze druhé z obou zmíněných operací. Nemůžeme se zde věnovat otázce, zda McKenna považuje před-transcendentální oddíly I. svazku Idejí za výrazně „psychologické“ právem, a pokud ano, zda jsou závěry, které se ve své vysoce promyšlené a přehledné studii snaží obhájit ohledně debaklu „kartesiánské cesty“ k redukci, platné. Stejně tak musíme nechat stranou otázku, zda je „slepá ulička“, kterou v transcendentální psychologii nacházím já, totožná s tou, kterou kritizuje McKenna; viz např. tamt., str. 227.