Poznámka 24

Protože se Patočka ve Věčnosti a dějinnosti soustřeďuje takřka výhradně na problém člověka, má zřejmě za to, že může používat u natolik odlišných koncepcí, jakými jsou Heideggerova, Jaspersova a Sartrova filosofie, simplifikující souhrnné označení „existenciální filosofie“. Přísně vzato se však s tímto označením ve formě „existencialismus“ identifikuje pouze Sartre, a ani on tak nečiní zcela samozřejmě. Srv. J. Novozámská, Existoval existencialismus? Výzva a ztroskotání J.-P. Sartra, Praha 1998, str. 26, pozn. 26. V reakci na Sartra naopak Heidegger striktně odmítá možnost chápat vlastní filosofii v existencialistických termínech. Srv. M. Heidegger, O humanismu, přel. P. Kurka, Rychnov n. K. 2000, str. 20. Jaspers vedle toho rozumí označení „filosofie existence“ jako historicky i tematicky omezenému způsobu pojmenování svého myšlení. Srv. K. Jaspers, Existenzphilosophie, Berlin 1964, str. 86–87.