Poznámka 43

Jak už jsme uvedli výše, fakt, že Patočka v tomto případě řadí Heideggera k negativní filosofii existence, tedy koneckonců k „humanistickému subjektivismu“, je značně problematický. V dopise Jeanu Beaufretovi z roku 1946 Heidegger pokládá označení „existencialismus“ za přiměřený způsob, jak pojmenovat filosofii J.-P. Sartra. Činí-li Sartre středobodem svých úvah člověka, jenž je v opozici vůči předmětnému jsoucnu a navzdory filosofické tradici charakterizován předchůdností existentia před essentia, je výraz „Sartrův existencialismus“ plausibilní a plně ospravedlnitelný. Co platí podle Heideggera pro Sartrovo myšlení, neplatí nicméně pro „bytostné myšlení“ – nejen proto, že „převrácení metafyzické věty … nadále zůstává metafyzickou větou“, a potud nijak nepřispívá k otázce po základu metafyziky, ale též proto, že pro „bytostné myšlení“ není lidské jsoucno hlavním ani výlučným předmětem tázání. M. Heidegger, O humanismu, str. 20. Jakkoli je součástí Bytí a času snaha o vypracování analytiky pobytu (o jejímž vlivu na Sartra nelze pochybovat), je pobyt jakožto jsoucno, jemuž „v jeho bytí o toto bytí samo jde“, „průchodištěm“ k Heideggerovu centrálnímu úkolu – k položení otázky po bytí. Srv. M. Heidegger, Bytí a čas, přel. I. Chvatík aj., Praha 2002, str. 28. Toto Heideggerovo vymezení lze přitom vztáhnout též na existencialistický humanismus Věčnosti a dějinnosti, jakkoli se Patočka potýká s problémem vztahu esence a existence jiným způsobem než Sartre. Patočkovo zařazení Heideggera mezi negativní existencialisty působí rovněž interpretační konfúzi. Kritizuje-li Ritter Karfíkovu tezi, podle níž je koncepce negativního platonismu protichůdná kritice negativních existencialistů z Věčnosti a dějinnosti (správnější by podle Rittera bylo chápat negativní platonismus jako prohloubení této kritiky), přehlíží, že k negativním existencialistům Patočka řadí nejen Sartra, ale též Heideggera, v jehož případě je Karfíkova teze na místě. Srv. M. Ritter, Historicko-systematický rámec Patočkova negativního platonismu, str. 254.