Poznámka 47

S existencialisty Patočka sdílí přesvědčení o neudržitelnosti mravního objektivismu a nutnosti obratu k subjektivně založené etice. Ihned však před ním vyvstává problém, jak etiku subjektivistického ražení uchránit před (existencialistickým) relativismem. Ukazuje se, že je třeba nalézt takové vodítko praxe, které je svou povahou subjektivní a současně „subjektivně neurčené“, a potud nelibovolné. Tomuto předpisu podle Patočky odpovídá sókratovské „vědění-nevědění“, které je jako vědění subjektivní, ale jako nevědění „subjektivně neurčené“, a tedy nerelativní.