Poznámka 59

K těmto zárodečným tendencím náleží především platónská změna v pohledu na Sókratovo daimonion. Ještě pro Sókrata má „vnitřní hlas“ veskrze negativní povahu, neboť jeho funkcí není pozitivně předepisovat životní směr, nýbrž naopak odvracet od možností, jež by mohly být v konfliktu s nejvlastnějším zájmem jeho nositele. Platón naproti tomu odkrývá i kladnou stránku daimonia, již ztotožňuje s láskou k pravému, božskému jsoucnu. Srv. tamt., str. 83. Jinou, neméně významnou z těchto tendencí představuje Platónova transformace nejvyššího telos lidského života, které pro Sókrata spočívalo toliko v životním obratu, do podoby čehosi, co existuje o sobě, „nezávisle na nás a našem chování k němu“. Tamt., str. 152. Srv. M. Ritter, Patočka mezi Sókratem a Platónem. K interpretaci negativního platonismu, in: Reflexe, 34, 2008, zejm. str. 85–86.