Poznámka 72

„Ani pozitivismus, ani dialektický humanismus nejsou … hotovy s otázkou celku… Chtít vědecký rigor, vědeckou objektivnost ve všem, znamená obětovat autonomii života a jeho vztah k celku: držet se naopak celku znamená projektovat jej jen v podstatných rysech a obětovat všechen vědecký ideál. Jsou však směry, které se pohybují v mezích této uzavřené dialektiky, které tedy narážejí nutně na myšlenku celku, a to i tenkrát, když by na ni chtěly zapomenout, vskutku prosty metafyzičnosti? Nejsou naopak v neúprosném zajetí metafyzické filosofie? … Je možno zavrhnout řešení a připustit otázku: Kdo ví, není-li tomu tak právě v případě moderního humanismu? Kdo ví, neoddává-li se naději na kladné a obsahové vědění celkového dosahu tak jako tradiční metafyzika? Pak by i tzv. protimetafyzická moderní filosofie obsahovala přece jen stále – metafyziku.“ Tamt., str. 306. Logický pozitivismus Patočka v této souvislosti charakterizuje jako „negativistickou verzi metafyziky“. Srv. tamt., str. 326.