Poznámka 15

Není tomu tak, že by Kantova nauka byla v tomto bodě „temná“, jak tvrdí Stanislav Sousedík (rozhodně není o nic temnější než křesťanské učení o dědičném hříchu, jehož chce být filosofickou interpretací); v Kantových paradoxních výpovědích (jejichž paradoxnosti si byl sám vědom) se odráží paradoxní povaha zla, které má být myšleno společně s lidskou svobodou. Srv. S. Sousedík, Ke Kantovu spisu Náboženství v hranicích pouhého rozumu, in: I. Kant, Náboženství v hranicích pouhého rozumu, str. 39. Ke Kantovu pojetí zla jakožto reinterpretaci křesťanského učení o pádu člověka srv. J. Sirovátka, Zu Kants Auslegung grundlegender christlicher Theologumena, in: N. Fischer – J. Sirovátka – D. Vopřada (vyd.), Kant und die biblische Offenbarungsreligion/Kant a biblické zjevené náboženství, Praha 2013, str. 95–105.