Člověk jako místo zjevnosti. K základům Heideggerovy filosofie Bytí a času a jeho myšlení po Kehre

Jan Kuneš

Heidegger se ve své fenomenologii snaží rozumět člověku jako jsoucnu, kterým člověk je – a nemyslet jej z jiných oborů jsoucna. Smysl jeho určení člověka tkví, jak je tvrzeno, v tom, že člověk je místem zjevnosti a je jako takový podstatným způsobem vázán na bytí, které zjevnost umožňuje. Takto stanovené určení člověka se v obou fázích Heideggerova myšlení mění způsobem, který odpovídá tomu, jak se vyvíjí jeho pojetí bytí.