Jiná prozřetelnost. Spor o identitu Órigenova protivníka ve spisu Proti Kelsovi

Miroslav Šedina

Každý, kdo se pokouší prozkoumat vztahy, které v prvních stoletích po Kristu panovaly mezi pohanskou kulturou a nastupujícím křesťanstvím, naráží na jeden, potenciálně velice závažný problém. Z této doby se dochovala celá řada polemicky zaměřených křesťanských spisů, které s dostatečnou jasností popisují vztah prvních církevních otců k duchovní tradici pohanské kultury. Tato polemika je však v rámci dochovaných pramenů takřka bez výjimky jednostranná. Proti množství křesťanských apologií nalézáme na straně řeckých a římských autorů této doby o křesťanství jen velice sporadické zmínky, a o jejich schopnosti rozeznat skutečnou váhu této nové zbožnosti se tak můžeme jen dohadovat. O to cennější je spis Pravdivé slovo pocházející z druhé poloviny 2. stol. po Kristu, v němž se platónsky orientovaný filosof Kelsos pokouší polemizovat s duchovním světem křesťanské víry. I když se sám Kelsův spis nedochoval, můžeme si o jeho obsahu udělat poměrně jasný obrázek díky obsáhlým citacím, které uvedl křesťanský theolog Órigenés v osmi knihách svého apologetického pojednání Proti Kelsovi. V Órigenově spisu, jehož cílem bylo vyvrátit všechna obvinění, která jeho protivník vůči nové křesťanské zbožnosti vznáší, se nám tak nabízí výjimečná možnost nahlédnout do myšlení dvou autorů, kteří epochální proměnu doby vyvolanou křesťanským hnutím sledovali z protikladných pozic.